Milí žáci,
dnes si napíšete jednoduchý diktát, opis a přepis. Rodiče vám diktát budou říkat, přepis a opis zvládnete určitě sami.
Diktát slov: maso, kuře, koza, pes, kočka, květina, lev, dub, les, kos,
šiška, ryba.
Diktát vět: Jmenuji
se Petr. Mám doma psa a kočku. Mám rád dorty. Často chodím
ven.
Opis:
Přečtěte si pohádku. Některým z vás
určitě někdo z rodiny pomůže. Přepište do sešitu první odstavec.
Karel Jaromír Erben - Hrnečku, vař!
V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s
doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v
zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá
nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu živily.
Jednou v létě stará se trochu roznemohla a mladá musela sama do lesa na
jahody, aby měly co jíst; vařily si z nich kaši. Vzala hrnec a kus černého
chleba a šla. Když měla hrnec plný jahod, přišla v lese k jedné studánce; tu si
k té studánce sedla, vyndala si ze zástěry chléb a začala obědvat. Bylo právě
poledne.
Najednou se tu odkud odtud vzala nějaká stará žena, vypadala jako žebračka,
a v ruce držela hrneček. "Ach má zlatá panenko," povídá ta žebračka,
"to bych jedla! Od včerejška od rána neměla jsem ani kousek chleba v
ústech. Nedala bys mi kousek toho chleba?"
"I pročpak ne," řekla ta holka, "chcete-li, třeba celý; však
já domů dojdu. Jen nebude-li vám tuze tvrdý?" A dala jí celý svůj oběd.
"Zaplať pánbůh, má zlatá panenko, zaplať pánbůh! - Ale když jsi,
panenko, tak hodná, musím ti taky něco dát. Tuhle ti dám ten hrneček. Když ho
doma postavíš na stůl a řekneš: Hrnečku, vař! navaří ti tolik kaše, co budeš
chtít. A když budeš myslet, že už máš kaše dost, řekni: Hrnečku, dost! a hned
přestane vařit. Jen nezapomeň, co máš říct." - Tu jí ten hrneček podala a
najednou ztratila se zas, holka ani nevěděla kam.
Když přišla domů, povídá matce, co se jí v lese přihodilo, a hned postavila
hrneček na stůl a řekla: "Hrnečku, vař!" Chtěla zvědět, jestli ji ta
žebračka neobelhala. Ale hned se začala v hrnečku ode dna kaše vařit, a pořád
jí bylo víc a víc, a co by deset napočítal, byl už hrneček plný. "Hrnečku,
dost!" a hrneček přestal vařit.
Hned si obě sedly a s chutí se jedly; kaše jako mandle. Když se najedly,
vzala mladá do košíčku několik vajec a nesla je do města. Ale musela tam s nimi
dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprve v samý večer je prodala.
Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst, a měla zas na
kaši chuť. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: "Hrnečku
, vař!" Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila,
byl už plný.
"Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít," povídá si stará a
jde pro to do komory. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše
valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a za lavice na
zem. Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila a
přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. Ale miska spadla na zem
a roztloukla se, a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. Už jí bylo v
sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a
bědovala: "Ach ta nešťastná holka, co to přinesla; já jsem si hned
pomyslila, že to nebude nic dobrého!"
Za chvilku tekla už kaše ze světničky přes práh do síně; čím jí bylo víc,
tím jí víc přibývalo. Stará už nevěděla kudy kam, i vylezla v té úzkosti na
půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka domů přinesla. Zatím bylo kaše
pořád víc a víc, a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na
náves, na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě
naštěstí mladá nevrátila a nekřikla: "Hrnečku, dost!"
Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z
roboty domů, nikterak nemohli projet a museli se skrze kaši na druhou stranu
prokousat.
A za odměnu si tuto pohádku poslechněte.
Můžete se podívat i na její animovanou verzi z roku 1953.
Žádné komentáře:
Okomentovat