dnes vám končí distanční výuka. Vím, že z toho máte převelikou radost. A to je dobře, že se do školy těšíte.
Úkolů jste měli poměrně dost, tak vám dnes již další nepřidám. V klidu si vše dopište, zopakujte, doučte.
Protože dnes jsou pololetní prázdniny, tak si je užijte. Vysvědčení obdržíte, až se ve škole všichni sejdeme. Těšíte se?
Těm žákům, kteří ještě v příštím týdnu do školy nenastoupí, již nebudu zadávat na blog žádné úkoly. Pokud budete chtít pracovat, opakujte si učivo, které na blogu najdete, hlavně procvičujte čtení, psaní - opisy, přepisy, diktáty, v matematice násobilku, sčítání a odčítání do 100.
Děkuji rodičům za jejich vzornou spolupráci, za průběžné zasílání úkolů, fotografií a videí, zejména přes mobilní aplikace.
Jsem ráda, že jsme často využívali možnosti telefonického spojení. Vše potřebné jsme ihned zkonzultovali a navzájem se informovali. Což bylo skvělé.
Děkuji vám i za váš vstřícný postoj k této formě výuky.
zkuste se protáhnout a trochu pobavit. Naučte se tento jednoduchý taneček. Až to půjde, tak si ho ve škole společně zatancujeme. Už se na to opravdu moc těším.
Diktát vět: Jmenuji
se Petr. Mám doma psa a kočku. Mám rád dorty. Často chodím
ven.
Opis:
Přečtěte si pohádku. Některým z vás
určitě někdo z rodiny pomůže. Přepište do sešitu první odstavec.
Karel Jaromír Erben - Hrnečku, vař!
V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s
doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v
zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá
nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu živily.
Jednou v létě stará se trochu roznemohla a mladá musela sama do lesa na
jahody, aby měly co jíst; vařily si z nich kaši. Vzala hrnec a kus černého
chleba a šla. Když měla hrnec plný jahod, přišla v lese k jedné studánce; tu si
k té studánce sedla, vyndala si ze zástěry chléb a začala obědvat. Bylo právě
poledne.
Najednou se tu odkud odtud vzala nějaká stará žena, vypadala jako žebračka,
a v ruce držela hrneček. "Ach má zlatá panenko," povídá ta žebračka,
"to bych jedla! Od včerejška od rána neměla jsem ani kousek chleba v
ústech. Nedala bys mi kousek toho chleba?"
"I pročpak ne," řekla ta holka, "chcete-li, třeba celý; však
já domů dojdu. Jen nebude-li vám tuze tvrdý?" A dala jí celý svůj oběd.
"Zaplať pánbůh, má zlatá panenko, zaplať pánbůh! - Ale když jsi,
panenko, tak hodná, musím ti taky něco dát. Tuhle ti dám ten hrneček. Když ho
doma postavíš na stůl a řekneš: Hrnečku, vař! navaří ti tolik kaše, co budeš
chtít. A když budeš myslet, že už máš kaše dost, řekni: Hrnečku, dost! a hned
přestane vařit. Jen nezapomeň, co máš říct." - Tu jí ten hrneček podala a
najednou ztratila se zas, holka ani nevěděla kam.
Když přišla domů, povídá matce, co se jí v lese přihodilo, a hned postavila
hrneček na stůl a řekla: "Hrnečku, vař!" Chtěla zvědět, jestli ji ta
žebračka neobelhala. Ale hned se začala v hrnečku ode dna kaše vařit, a pořád
jí bylo víc a víc, a co by deset napočítal, byl už hrneček plný. "Hrnečku,
dost!" a hrneček přestal vařit.
Hned si obě sedly a s chutí se jedly; kaše jako mandle. Když se najedly,
vzala mladá do košíčku několik vajec a nesla je do města. Ale musela tam s nimi
dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprve v samý večer je prodala.
Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst, a měla zas na
kaši chuť. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: "Hrnečku
, vař!" Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila,
byl už plný.
"Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít," povídá si stará a
jde pro to do komory. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše
valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a za lavice na
zem. Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila a
přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. Ale miska spadla na zem
a roztloukla se, a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. Už jí bylo v
sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a
bědovala: "Ach ta nešťastná holka, co to přinesla; já jsem si hned
pomyslila, že to nebude nic dobrého!"
Za chvilku tekla už kaše ze světničky přes práh do síně; čím jí bylo víc,
tím jí víc přibývalo. Stará už nevěděla kudy kam, i vylezla v té úzkosti na
půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka domů přinesla. Zatím bylo kaše
pořád víc a víc, a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na
náves, na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě
naštěstí mladá nevrátila a nekřikla: "Hrnečku, dost!"
Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z
roboty domů, nikterak nemohli projet a museli se skrze kaši na druhou stranu
prokousat.
A za odměnu si tuto pohádku poslechněte.
Můžete se podívat i na její animovanou verzi z roku 1953.
prosím, naučte se nazpaměť tento jednoduchý test. Napíšeme si ho po mém příchodu do školy a budu vás z něho i ústně zkoušet. Kdo se připraví, určitě dostane 1.
Otázka
Odpověď
1.Jak se jmenuje naše republika?
Česká
republika.
2.Uveď hlavní město České republiky.
Praha.
3.Napiš zkratku České republiky.
ČR.
4.Napiš dva státní symboly.
Mezi státní symboly patří
velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka,
vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
protože jste hezky pracovali, zasloužíte si pohádku. Je poslechová, takže si pohodlně sedněte či lehněte, zavřete oči a v klidu poslouchejte. Přeji vám hezkou zábavu.
Orlová 
